(Marcel Kučera, Jan
Ježek, company)
Chceš bejt, chceš
bejt
a přežít
jak se dá,
chceš
bejt, chceš bejt,
než
smrt tě vyhledá.
Ten
hic, ten žár,
když
slunce zatne dráp!
Chceš
bejt, chceš bejt
kam
neměls, tam si šláp.
Zač já
tu jsem?
Jen
jsem se přichomejt.
Je
hřích i fakt,
žes
nechtěl víc, než bejt.
Tak
raď, jak ven,
jak
bych se vocaď zdejch?
Tak
raď, jak smejt
zpod
kůže tenhle cejch?
Nezajizví
se rány
tvý,
v pasti
seš!
Chceš bejt, chceš
bejt,
co ksakru
s nebytím?
Snad Bůh, snad Pán
mě pozve mezitím.
Chceš bejt, jen
bejt,
tak snášej tenhle
srab,
chceš bejt, jen
bejt,
ó, čo čeho´s to
šláp?
Přijde sem trestanec
„Tři-pět-šest set dva!“
Tvůj trest se
skončil, přišla chvíle tvá.
Víš co to značí?
Jó, jsem svobodný!
Ne! Zákon ti na
podmínku propustku dal
zloděj jsi dál!
Ukrad´ jsem chleba
jen!
Vykrad jsi dům!
Sklo rozbil jsem,
nic víc!
Syn sestry mé měl na
rtech smrt,
jak hlad ho deptal…
Doba hladová vždy
přijde k těm,
co zákon podupou.
Za hlad jsem dostal
téměř dvacet let!
Co s tou
potupou.
Pět let to za zločin
a zbytek za tři
zběhnutí.
Tak, „Tři-pět-šest
set dva!“
Mám jméno – Jean
Valjean!
A já jsem
Javert,
zapiš si jméno mé!
Hleď se mi vyhnout,
„Tři-pět-šest set
dva!“